Do stavebního vývoje Pražské Lorety zasáhla v 1. pol. 18. století významná rodina architektů – Dienzenhoferové. Starší Kryštof započal dvoufázovou přestavbu kostela a navrhl západní průčelí celého komplexu, které po jeho smrti r. 1722 dokončil s drobnými úpravami jeho syn Kilián Ignác (je také autorem řešení terasy s balustrádami před průčelím). Kryštofův nevlastní syn J. J. Aichbauer dokončil r. 1735 závěrečnou přestavbu kostela, kterou financovala (stejně jako většinu vnitřního vybavení) Marie Markéta hraběnka Waldsteinová, roz. Czernínová z Chudenic. 

K vysvěcení došlo 7. 6. 1737, ale práce v interiéru pokračovaly až dokonce r. 1738. Hlavní oltář zdobí údajná replika renesančního obrazu (snad z okruhu F. Lippiho) Adorace Ježíška v tepaném rokajovém rámu a plastiky sv. Josefa, Jáchyma, Boha Otce a andělů z ruky M. Schönherra (1701 – 1743). V chóru jsou umístěny dva postranní oltáře sv. Felicissima a sv. Marcie s velkými relikviářovými vitrínami.  

Protějškové boční oltáře v lodi nesou prvotřídní rokokové malby sv. Apoleny a sv. Agáty z ruky A. Kerna (1709 – 1747), které po stranách doplňují rovněž velmi kvalitní sochařské dvojice andílků od R. Prachnera. 

Původní varhany mistra L. Spiegela, pořízené nákladem Eleonory Karolíny hraběnky z Lobkowicz r. 1718 nahradil v letech 1734-38 nový nástroj mistrů F. Katzera a K. Weltzera z Králík. Fresky Narození Páně a Klanění sv. Tří králů jsou dílem J. A. Schöpfla (1702 – 1772) a kvalitativně nedosahují úrovně malby třetího klenebního pole nad chórem se scénou Obětování Krista v chrámu, která vyšla z ruky V. V. Reinera (1698 – 1743). 

DVA VIRTUÁLNÍ POHLEDY
do interiéru kostela Narození Páně: