programová nabídka

Počátky hudebního života v pražské Loretě jsou úzce spojené s budováním poutního místa. Už od roku 1654 byly mše o mariánských svátcích doprovázeny figurální hudbou. V té době už byla postavena a vysvěcena Svatá chýše a byly postupně dokončovány křížové chodby po jejím obvodu. Další rozvoj liturgické hudby s sebou přinesla stavba kaple, která by pojala velké množství poutníků sem přicházejících, dnešní kostel Narození Páně. Hraběnka Valdštejnová zde v roce 1725 ustanovila fundaci pro devět hudebníků, kteří měli dvakrát týdně provádět mši figurálním způsobem a odpoledne ještě litanie. Postupně se počet osob doprovázejících bohoslužby v tomto chrámě rozrostl na 13 osob. Kromě šesti zpěváků zde působilo dalších sedm hudebníků znalých hry na více nástrojů. Ovládali tedy hru na varhany, housle, trubku, violu, hoboj a klarinet a mezi sebou měli zvláštní hierarchii, nejvýše stál pochopitelně regenschori neboli ředitel kůru. Možná, že tyto hudebníky symbolicky zpodobňují andílci na skříni loretánských varhan.

V osmnáctém století byla pražská Loreta významným hudebním centrem. Hudebníci zde pracující byli dokonce lépe placeni než hudebníci v katedrále sv. Víta. Význam poutního místa ale postupně upadal v závislosti na hospodářském a společenském vývoji. Výnosy z Lobkovických fundací se značně ztenčily a hudbu v Loretě nebylo možné z těchto zdrojů dále financovat. Další vývoj hudebního dění na loretánském kůru přerušilo v minulém století 40 let nadvlády totalitního režimu. Dnes usilujeme o obnovení hudebního života na tomto místě i o navázání na předchozí slavnou éru Lorety jako významného centra duchovní hudby v Praze.