Zvonkohra, která příchozí každou hodinu povzbuzuje k modlitbě,  je v povědomí lidí s Loretou nerozlučně spjata. V době svého zprovoznění - na konci 17. století – byla v českém prostředí skutečnou pozoruhodností. 

Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem všech třiceti signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claudy Fremy, který je zhotovil v rozmezí let 1683-91. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I. 

Pražský hodinář Petr Neumann potom v průběhu několika měsíců zvonkohru sestavil a napojil na hodinový stroj věže v průčelí - vytvořil zde mechanismus na principu kovového válce s kolíky pro nastavení různých melodií (tzv. „pantomúsos“). Zároveň lze zvonky ovládat pomocí klaviatury o rozsahu 2 a 1/2 oktávy, na niž se dodnes hrají o církevních svátcích různé skladby. Pražská zvonkohra tak patří k technicky velmi vyspělým mechanismům, podobné hry se dochovaly např. v Amsterodamu, Delftu, Bruggách a Berlíně. Ladění zvonků je intonačně relativně čisté a umožňuje užívat zvonkohru jako svébytný hudební nástroj. 15. srpna 1695 se loretánské zvonky rozezněly nad pražskými střechami poprvé. 

Pokud má Váš prohlížeč problémy se zvukem, zkuste to ZDE.

ZPĚT K AUTOMATU ZVONKOHRY