Barokní zvonohra

hodinová věž v průčelíV osmiboké věži uprostřed loretánského průčelí se už 320 let nachází v Čechách naprosto unikátní hudební nástroj. Zvonohra, která příchozí každou hodinu povzbuzuje k modlitbě, je v povědomí lidí s Loretou nerozlučně spjata. V době svého zprovoznění - na konci 17. století – byla v českém prostředí skutečnou pozoruhodností.
Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem 27 signovaných zvonků je amsterodamský městský zvonař a dělolijce Claude Fremy, který je zhotovil v rozmezí let 1683-91. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich převzal patronát sám císař Leopold I.

zvony Clauda FremyhoPražský hodinář Petr Neumann potom v průběhu několika měsíců zvonohru sestavil a napojil na hodinový stroj věže v průčelí - vytvořil zde mechanismus na principu kovového válce s kolíky pro nastavení různých melodií (tzv. „pantomúsos“). Zároveň lze zvonky ovládat pomocí klaviatury o rozsahu 2 a 1/2 oktávy, na niž se dodnes hrají o církevních svátcích různé skladby. Pražská zvonkohra tak patří k technicky velmi vyspělým mechanismům, podobné hry se dochovaly např. v Amsterodamu, Delftu, Bruggách a Berlíně. Ladění zvonků je intonačně relativně čisté a umožňuje užívat zvonkohru jako svébytný hudební nástroj. 28. září 1695, na svátek sv. Václava se loretánské zvonky rozezněly nad pražskými střechami poprvé.
Výjimečnost zvonohry pražské Lorety spočívá především v její autenticitě - jde o jeden z posledních dochovaných barokních nástrojů v Evropě, jejichž mechanismus nebyl nijak modernizován. Věřte, že hudební zážitek je zcela jiný, když stojíte uvnitř Lorety, než venku na náměstí - zvonohra byla navržena tak, aby hrála loretánským poutníkům shromážděným na nádvoří u Santa Casy.

hodinový stroj zvonohry

>> mohlo by vás také zajímat: