Řádový archiv kapucínů
k tomuto nejstaršímu uspořádání, jež pravděpodobně sloužilo jen administrativním potřebám, se nedochoval.
tzv. Kapucínských letopisů (dnes uložen v Kapucínské provinční knihovně), nabyl provinční archiv velkého významu jakožto hlavní pramen pro poznání dějin kapucínského řádu a dějin obecně v českých zemích. Ve 23 objemných svazcích bylo přepsáno velké množství akt, jež se autorům podařilo v tehdejší provinční registratuře nalézt. Při tom bylo upuštěno od starého mechanického řazení spisů podle čísel a archiv byl uspořádán podle nového systému. Veškerý spisový materiál byl zařazen podle svého obsahu buď pod tituly jednotlivých konventů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, buď mezi Communia, která se dělila na Communia Bohemiae, Communia Moraviae, Communia Silesiae, Communia totius Provinciae, Communia totius Ordinis, Communia totius Ecclesiae a Acta regia et alia saecularia. Roku 1770 bylo toto nové uspořádání archivu dokončeno a byl pořízen dvojmo nový rukopisný katalog, jemuž byla předeslána jasná instrukce
o tom, jak by se mělo v ukládání novějších spisů pokračovat.
a nová manipulace – uspořádání podle dvou různých systémů. Celkový rozvrat nastal po r. 1783, kdy se provincie rozdělila na českou a moravskou (toto rozdělení trvalo až do r. 1827 a značně narušilo soudržnost archivních systémů). Později, ve 40. letech 19. století byl podniknut nový pokus
o uspořádání archivu, nerespektující dvě původní manipulace
a zjednodušeně navazující na dílo P. Viktora. Záhy se však ukázalo, že nové uspořádání nebylo šťstné, protože nevyhovovalo ani správním potřebám provincialátu, ani hledání spisů k věděckým účelům.
V roce 1941 se započalo s novým uspořádáním veškerého spisového materiálu. Z nařízení německých úřadů bylo prováděno uspořádání klášterních archivů v Praze. Za základ nového pořádku byl vzat regisgtraturní plán z r. 1770. V té době byly shromážděny a zkatalogizovány veškeré listiny, z nichž nekteré dosud byly uloženy v aktovém materiálu,
a dále byly zinventovány rukopisy. Ze spisového materiálu byly dále vyjmuty mapy, plány, kresby, rytiny a hudebniny. Po roce 1950 převzalo řádový archiv Ministerstvo vnitra, některé rukopisy byly převzaty Strahovskou knihovnou (tehdejším PNP). V roce 1957 byl uspořádán spisový materiál, včetně nejnovějších spisů, dosud nemanipulovaných. Spisy byly rozděleny do schématu: Ordo, Ecclesia, Provincialát
(se samostatnými podskupinami konventů seřazených v abecedním pořádku), Mapy, Rejstřík. Listiny jsou zdigitalizovány a zpřístupněny badatelské veřejnosti on-line v rámci vídeňského projektu Monasterium. Kapucínské letopisy jsou zde rovněž zdigitalizovány, ale na své on-line zveřejnění zatím čekají. Jediný dosud zveřejněný díl je Rkp. 411 (zahrnující období let 1783-1786) v rámci projektu Manuscriptorium.
Marie Čermáková - Pavla Burdová, Řádový archiv kapucínů, inventář ÚAMV, Praha 1957. Karel Beránek - Věra Beránková, Řádový archiv kapucínů, Díl I.- Listiny 1364-1906. Inventář SÚA, Praha 1969.
>>mohlo by vás zajímat:
Kapucínský historický institut v Římě