Archiv Provincie kapucínů v ČR se nachází v historických protsorách třetí kvadratury pražského hradčanského kláštera. Od r. 1950 je významná část archivního fondu Provincie uložena v Národním archivu v Praze (po restitucích, od r. 1998 na základě smlouvy o výpůjčce). Zachovaný archivní materiál, zahrnující dobu od konce 16. do poloviny 20. století, zaujímá 326 rukopisů, 630 inventárních čísel spisů, uložených v 458 kartonech, 83 inventárních čísel map, uložených ve 3 kartonech, 1 karton kreseb a 1 katron grafik. Poslední uspořádání pochází z r. 1957, k dispozici je inventář z téhož roku, v r. 1969 byl sepsán inventář listin.
Kapucínský archiv byl v historii uspořádáván hned několikrát. Po nejstarším uspořádání, jež bylo provedeno buď ještě v 17. nebo na počátku 18. století zbyly jen signatury na rubu nejstarších aktů a listin. Jsou to slovy rozepsaná latinská čísla (např. "numero quadragesimo quatro"). Katalog k tomuto nejstaršímu uspořádání, jež pravděpodobně sloužilo jen administrativním potřebám, se nedochoval.
Po r. 1727, kdy řádoví bratři započali velké analytické dílo, rukopis tzv. Kapucínských letopisů (dnes uložen v Kapucínské provinční knihovně), nabyl provinční archiv velkého významu jakožto hlavní pramen pro poznání dějin kapucínského řádu a dějin obecně v českých zemích. Ve 23 objemných svazcích bylo přepsáno velké množství akt, jež se autorům podařilo v tehdejší provinční registratuře nalézt. Při tom bylo upuštěno od starého mechanického řazení spisů podle čísel a archiv byl uspořádán podle nového systému. Veškerý spisový materiál byl zařazen podle svého obsahu buď pod tituly jednotlivých konventů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, buď mezi Communia, která se dělila na Communia Bohemiae, Communia Moraviae, Communia Silesiae, Communia totius Provinciae, Communia totius Ordinis, Communia totius Ecclesiae a Acta regia et alia saecularia. Roku 1770 bylo toto nové uspořádání archivu dokončeno a byl pořízen dvojmo nový rukopisný katalog, jemuž byla předeslána jasná instrukce o tom, jak by se mělo v ukládání novějších spisů pokračovat.
V roce 1941 se započalo s novým uspořádáním veškerého spisového materiálu. Z nařízení německých úřadů bylo prováděno uspořádání klášterních archivů v Praze. Za základ nového pořádku byl vzat regisgtraturní plán z r. 1770. V té době byly shromážděny a zkatalogizovány veškeré listiny, z nichž nekteré dosud byly uloženy v aktovém materiálu, a dále byly zinventovány rukopisy. Ze spisového materiálu byly dále vyjmuty mapy, plány, kresby, rytiny a hudebniny. Po roce 1950 převzalo řádový archiv Ministerstvo vnitra, některé rukopisy byly převzaty Strahovskou knihovnou (tehdejším PNP). V roce 1957 byl uspořádán spisový materiál, včetně nejnovějších spisů, dosud nemanipulovaných. Spisy byly rozděleny do schématu: Ordo, Ecclesia, Provincialát (se samostatnými podskupinami konventů seřazených v abecedním pořádku), Mapy, Rejstřík. Listiny jsou zdigitalizovány a zpřístupněny badatelské veřejnosti on-line v rámci vídeňského projektu Monasterium. Kapucínské letopisy jsou zde rovněž zdigitalizovány, ale na své on-line zveřejnění zatím čekají. Jediný dosud zveřejněný díl je Rkp. 411 (zahrnující období let 1783-1786) v rámci projektu Manuscriptorium.
Literatura
Alena Pazderová a kol., Průvodce po archivních fondech a sbírkách, I. díl, 3. sv., Praha 2005, s. 135-140.
Archivní pomůcky
Marie Čermáková - Pavla Burdová, Řádový archiv kapucínů, inventář ÚAMV, Praha 1957. Karel Beránek - Věra Beránková, Řádový archiv kapucínů, Díl I.- Listiny 1364-1906. Inventář SÚA, Praha 1969.